GLOBE je předstupěň občanské vědy

Rozhovor s prof. Bedřichem Moldanem o výhodách zapojení široké veřejnosti do vědecké práce i tom, jak by k tomu mohl přispět program GLOBE.

GLOBE je předstupěň občanské vědy

Jako člen Vědecké rady spolupracujete s programem GLOBE již 20 let. Jak jste se k tomu dostal?

Můj vztah k podobným problémům, které se řeší v GLOBU, začal podstatně dříve, než jsem se stal členem Vědecké rady. Ještě za komunismu jsme měli v rámci mého bývalého pracoviště (Ústřední ústav geologický, pozn. red.) projekt, který se zabýval geochemií životního prostředí. V jeho rámci jsem se zabýval srážkovými vodami a jejich chemismem. Jednou jsem si vymyslel, že bychom mohli udělat experiment, kterým bychom zjistili rozdíly složení srážkové vody v celém území České republiky. Napadlo nás, že nejlepší bude, když to prozkoumáme prostřednictvím složení sněhu. Vytvořili jsme metodiku – přesný návod, co se sněhem dělat, jak ho odebrat, rozpustit a získanou vodu přelít do lahví – a spolu se speciálně vyčištěnými nádobami jsme ji rozeslali lidem na různých místech po celé republice, mimo jiné i na školy, meteorologické stanice apod. Výsledkem bylo, že jsme dostali docela zajímavý obrázek toho, jak se liší složení srážkové vody po celé republice. Závěry jsme pak použili pro své další výzkumy a publikace.

To bylo velmi podobné tomu, jak funguje program GLOBE.

Ano. Vlastně jsem se to všechno naučil už hodně dopředu. Když jsem se potom dozvěděl o programu GLOBE, velice mne to zaujalo. A zajímám se o něj dál v rámci svého členství ve Vědecké radě.

V čem je podle Vás Vědecká rada programu GLOBE unikátní?

Z dvojího důvodu. Členové Vědecké rady reprezentují různé disciplíny a ze své oblasti zájmu mohou přinést inspiraci a náměty na různé aktivity, které se v rámci GLOBE dělají. Druhá funkce je neméně důležitá. Jako profesionální vědečtí pracovníci mohou posoudit, zda je metodika programu po vědecké stránce skutečně zaručena. Přitom chceme, aby to bylo relativně jednoduché, aby to žáci zvládli. Spojit na jedné straně jednoduchost, a na druhé straně, aby byly základní věci splněny a neztratilo to celé smysl, to musí posoudit někdo, kdo už je v daném oboru takříkajíc kovaný. Jinak by to nefungovalo. Tyto dvě funkce má Vědecká rada plnit a myslím, že je také plní.  

 

NA CESTĚ K CITIZEN SCIENCE

Poslední dobou se pozornost vědecké komunity zaměřuje na něco, co se jmenuje citizen science. Můžete tento pojem vysvětlit?

Jde o zapojení dobrovolníků a široké veřejnosti do vědecké práce. Ale aby přineslo slušné výsledky, musí to mít určité podmínky. Za prvé musíte vymyslet metodiku – přesně popsat, co a jak se má dělat a na co si dát pozor. Tedy musíte mít určitý "software". Dále musíte mít nějaký "hardware". Proto jsme si tehdy vymysleli ten sníh, protože bylo technicky relativně jednoduché to provést. Nakonec musíte mít lidi, kteří jsou ochotni na tom poctivě pracovat a věnovat tomu nějaký čas, který nejste schopni zaplatit. Přičemž toho času zase nemůže být mnoho. Často se od těchto lidí moc nechce, spíše se využívá toho, co už sami pozorují nebo dělají a „jen“ se to posune na určitou systematickou úroveň. To je ovšem velmi důležité, protože máme jinak velmi mnoho ne úplně dobrých zkušeností.

Můžete uvést nějaký příklad?

Například v ornitologii je spousta nadšených pozorovatelů. Někteří si dokonce svá pozorování různě zaznamenávají a dělají to poměrně systematicky. Ale když to pak chcete využít pro skutečně seriózní ornitologickou práci, zjistíte často, že to nejde, protože ti lidé v dobré víře nezaznamenají některé podstatné věci, například datum. Přitom jde o věci, které jsou schopni vypozorovat, ale musí být k tomu nějak systematicky vedeni. Myslím, že v GLOBU se děti mohou velmi dobře učit, že všechno chce určitý rámec, protokol, který není složitý, ale musí se dodržet, aby to mělo smysl. Pro celou citizen science platí, že lidé se musí naučit prosté věci, které v naprosté většině nepotřebují žádný složitý hardware. Jsem rád, že citizen science se takto ujímá a GLOBE by pro ni mohl být v jistém smyslu předstupněm.

 

STAČÍ TRPĚLIVOST A PEČLIVÝ POHLED

Před dvaceti lety byl GLOBE a s ním spojená měření nebo práce s internetem žhavou novinkou. Čím podle Vás může GLOBE zaujmout dnes, kdy máme internet v mobilu a mnoho měření je už zcela běžných…

Vědecký výzkum má neustále bohulibou vlastnost, že každý výsledek a každá odpověď, ať se nachází v kterémkoliv oboru, otevírá opět nové otazníky a nové cesty k poznání. Zde by měla být správě pochopena úloha Vědecké rady. Kdo jiní, než oni by mohli nová témata, které ještě nejsou "na kliknutí", najít, a položit smysluplné otázky? Ty totiž pořád existují.

Jenže dnešní věda je pro většinu lidí náročná a vědecký jazyk příliš složitý...

Jistě. Když se zkoumají neutrina, tak to asi nebude citizen science. Ale jsou věci, které můžeme pozorovat ve svém okolí, zejména se to týká biologie a živé přírody. Můžeme pozorovat různé rostliny a živočichy, jejich životní cykly a interakce. Například v Praze žije ohromné množství živočichů. Nemám na mysli jen ty známé, které můžeme vídat v parcích. Ale zvláště bezobratlí... Třeba takoví čmeláci. Už jenom je od sebe poznat a vědět, že někteří mají určitý způsob života a jiní mají jiný způsob života, že se něčím musí živit. A pak, že určitý způsob obhospodařování veřejné zeleně může některé bezobratlé úplně zničit, protože nenajdou potravní základnu. Když to biolog, který se tím zabývá, pochopí, tak může položit otázky běžným lidem – a může je naučit čmeláky nebo cokoliv jiného poznávat. A nepotřebuje na to ani mikroskop, jen trpělivost a pečlivý pohled. 

Co to může přinést?

Jednak to může přinést zajímavá poznání. Ale může to vést i k praktickým výsledkům. Mohou se najít nenáročné, a přitom velmi účinné způsoby, jak biologickou rozmanitost chránit. Netýká se to však jen dětí, ale i dospělých. Třeba důchodci, kteří jen tak chodí a bezmyšlenkovitě krmí holuby, ať si něčeho všimnou, třeba zbarvení těch holubů, zkusí se nad ním zamyslet, popsat ho a říct: "Tady je hodně bílých holubů a tamhle nejsou. Čím to asi může být?" Samozřejmě, že když to vyhodnotí odborníci, tak nad spoustou věcí jen zakroutí hlavou. Ale najdou se naopak i zjištění, která mohou ukazovat nový směr nebo problém, který by se měl řešit. Takže si myslím, že je to naopak – čím víc je věda rozvinutá, tím víc je prázdných míst, která by se měla ještě prozkoumat. A nedovedu si představit, že by se ta prázdná místa někdy definitivně vyplnila.

Myslíte si, že žáci mohou prostřednictvím programu GLOBE životní prostředí skutečně efektivně chránit?

Podle mne jde o základní cíl, že v GLOBU chceme, aby se životní prostředí dále nezhoršovalo. Zejména se to týká opět biodiverzity, kterou považuji za vůbec nejohroženější součást životního prostředí. Zde mohou žáci pomoci zásadním způsobem. Představte si, že z nich vyrostou architekti, urbanisti či stavaři, kteří budou stavět nové domy a města, zakládat parky. Jestliže budou poučeni z GLOBU, čeho si mají všímat - že to nejsou jen pěkně zelené stromečky, ale kupříkladu i stanoviště pro živé organismy - pak dostanou jiný pohled na věc. Lze účelně propojit snahu chránit biodiverzitu všude, kde to jde, s tím, aby tam žili lidé a mělo to i estetické a funkční kvality. Dívat se na všechno v širších souvislostech, k čemuž GLOBE nepochybně směřuje, je dnes mimořádně cenné a myslím, že v budoucnu to bude ještě cennější.  

Vloženo Od
Tags: Lidé GLOBE u nás


Sledujte novinky a odebírejte newsletter!

Pozvánky na semináře, rozhovory se zajímavými osobnostmi nebo čerstvé badatelské aktivity. Přihlaste se k odběru zpravodaje GLOBE a bádejte s námi!