Cesta k badatelství ve školní družině

Badatel hledá spřízněnou duši. Zn. V družině!

Přečtěte si rozhovor o společné cestě k badatelství - spolupráce družinářky a třídní učitelky – ani přes počáteční sympatie začátek nebyl snadný. "Vytrvat se ale vyplatilo, baví nás, že děti společně a promyšleně rozvíjíme" říká učitelka a zkušená lektorka GLOBE Markéta Vokurková ze ZŠ Kunratice.

Zojo, jak začala vaše spolupráce s Markétou, učitelkou a mentorkou programu GLOBE?

Markéta je třídní učitelka, já na několik hodin asistentka žáka v její třídě a odpoledne jsem v družině. Víc, než půl roku nám trvalo, než jsme se sladily komunikačně: Markéta přemýšlí nahlas o svých plánech, já naslouchám, přemýšlím, až pak mluvím. Takže mé nápady, jak zpestřit výuku, upřesnit organizační drobnosti, navázat ve výtvarce a družině, poskytnout své materiály a podobně, přicházejí postupně. Dobře se mi navazuje na učivo, protože družinu máme ve stejné místnosti, kde se děti učí. Vidím tedy i vystavené práce dětí. Navrhuji proto další aktivity učitelce. Něco si vybere do vyučování, něco uděláme v družině. Snažím se být jako doprovod na výukových programech. Je to pro mě poučné a mohu v družině navázat podle situace formou her slovních, stolních i vědomostních, drobnými úkoly na procvičení, otázkami. Co nestihnou ve škole, můžeme dokončit či prohloubit v družině.

Plánujete spolu?

Ano, hodně nám pomohlo okno v dopoledním rozvrhu na společné plánování. Dobrý ředitel umožní při sestavování rozvrhu pro dvojici zájemců okénko před polednem, aby se kolegyně mohly sejít. Hodina týdně je dobrý začátek. Stojí to za to, věřte mi. Už před prázdninami domlouváme s třídní učitelkou téma a název třídy (například 1. třída Semínka, 2. třída Píďalky, 3. třída Živly). Na začátku školního roku máme já i třídní učitelka Markéta plné hlavy nápadů, které po sobě v běhu chrlíme, aktivit, které budeme dělat společně (chov housenek, bádání, sázení, sbírka semen, divadelní představení, četba, výlety, …). Z nabídek divadel a ekocenter vybereme programy pro třídu i školní družinu. Nápady se hrnou a nám je jasné, že musíme ubrat. Ale to nás už uzemní učební týdenní plány, které Markéta připravuje pro děti. Spolu plánujeme výtvarku a Svět kolem nás. K tématu řekneme své nápady a něco vybereme, na výtvarku obvykle připravím materiály. Plány na další předměty hlavně poslouchám, připomínkuji a přemýšlím, jak mohu navázat v družině. Markétě zase vyhovuje, že mi své myšlenky povídá a při tom si je srovná v hlavě.

A co realizace – učíte někdy spolu?

Zoja: Musela jsem si vyzkoušet, kdy a jak mohu při asistenci zasahovat do výuky, co ode mě Markéta čeká a trochu i číst v jejích gestech a mimice. Markéta umí plánovat, vytáhnout děti ven i při vyučování. Já mám čas a příležitost sledovat je víc jako individuality, vyslechnout jednotlivce, sledovat komunikaci mezi dětmi ve škole i družině, jejich zájmy a chování v různých situacích. O problémech si spolu povídáme, řešíme je společně. Tím, že jsem jiný typ než Markéta, lépe se vcítím do mě podobných dětí, mohu je podpořit, osvětlit Markétě jejich chování.

Moje přítomnost ve vyučování je nadstandard, prostě nebyl vhodný asistent k žákovi, ale možnost nakouknout do týdenního plánu či třídnice by měla být dostupná pro každou vychovatelku.

Markéta: Mě společné učení moc baví. Já jedu tematicky podle plánu. Jsem ve třídě za učitelku, snažím se hodinu vést k cíli učení. Zoja má skvělé nápady, věnuje se individuálně dětem tam, kde je to potřeba. Způsob výuky a prostředí si však určíme společně. Jdeme ven nebo propojujeme už nabyté vědomosti a zkušenosti z minula. Naučily jsme se spolupracovat, aktuálně reagujeme na vzniklou situaci ve třídě. Je fajn, že se známe. Tuším, jak bude Zoja reagovat, vzájemně si předáváme slovo. Zoja má vždy v rukávu schovaný nějaký příklad, zkušenost ze života.

Zojo, co současné situaci předcházelo?

Posun je obrovský. Před několika lety pro mě někdy nebylo snadné najít činnost, která by zaujala některé chlapce. Proto jsem začala vybírat nápady na výrobu technických hraček a pokusy. Tak jsem se dostala k Heuréce a později k badatelství a programu GLOBE. Celá sborovna naší školy byla mentory programu GLOBE proškolena v badatelsky orientovaném vyučování.

Vyzkoušela jsem s dětmi několikrát celý badatelský cyklus. Pak to bylo podobně jako s čtenářskými dílnami: jakmile metodu začali používat i učitelé při vyučování, děti ji zařadily mezi školní záležitosti a v družině pro ně přestala být atraktivní. Proto jsem změnila způsob – nedělám celý badatelský postup, ale snažím se jednotlivé prvky příležitostně procvičit: vedu děti k vytváření badatelských otázek a posouzení toho, zda je možné ověřovat naše hypotézy. Bystřím smysly a pozorovací schopnosti (detaily, změny v přírodě). Učím děti vybírat činnost a plánovat postup.

"Podporuji spolupráci ve dvojicích i skupinách. Otevřenými otázkami děti vybízím k přemýšlení. Rozvíjím komunikační schopnosti (formulace – popis, postup, hodnocení). Učím děti přebírat zodpovědnost za jejich práci, chování, bezpečnost."

Protože jsem introvert, potřeba sdílení mě vede k většímu promýšlení a formulacím, což podpořilo mou sebedůvěru. Vlastně mám pocit, že jsem se "našla", jsem ve spolupráci s Markétou velmi spokojená.

Markéto, popiš nám situaci ve vaší škole.

Já jsem tím mentorem GLOBE, který před lety s kolegou Honzou Mazůrkem proškolil celou sborovnu v Kunraticích. Od té doby se složení pedagogického sboru proměnilo. Aktuálně jsem vedoucím badatelské gramotnosti na škole (dále se dělíme na čtenářskou, pisatelskou, matematickou, jazykovou a informační gramotnost). Jsme největší skupina na škole. Snažím se naše schůzky vymýšlet tak, aby si každý odnesl něco, co použije. Nejen pedagogové, ale i vychovatelky, asistenti. Společně se vzděláváme, sdílíme naše zkušenosti, reflektujeme hodiny, vyměňujeme si materiály, inspirujeme se navzájem.

Pro vychovatelky a asistenty jsem zorganizovala setkání dopoledne, tedy v době, kdy se nemusí věnovat dětem. Běžně se semináře dělají odpoledne. Je to drobnost, ale důležitá. Všechny uvítaly praktické nápady vhodné do nejbližšího okolí školy – bylinkové máslo z bylin rostoucích v našem trávníku, výtvarné aktivity přímo u záhonů s rostlinami. Vidím velké možnosti i v místně ukotveném učení. To se samozřejmě může týkat i učení. Proč trávit odpoledne pouze na neosobních herních prvcích našeho školního hřiště?

"Osobně vidím, jak moc třídnímu kolektivu prospívá pobyt venku. Zoja chodí pravidelně v úterý s dětmi na celé odpoledne do lesa. Už je situace lepší, ale stále bojuje s nastavením časového plánu družiny. "

Do lesa jde s hrstkou dětí. Někteří mají kroužky, občas se přidá někdo z jiného oddělení. Pro ostatní děti z jiných družinových skupin je pobyt venku stále ohrožující. Co když se děti ušpiní? Když jsou děti v lese, nemůžou si je rodiče vyzvednout dříve. Práce s rodiči je základní. Našim cílem je, aby si uvědomili, že pobyt venku je přirozený. Stačí, když těmto aktivitám nebudou stát v cestě. Tady nás čeká ještě dlouhá cesta.

Navazujete někdy na bádání, které s žáky dělá Markéta ve vyučování?

Na školní učivo navazuji příležitostně. Například hledáme jarní rostliny. Při hrabání v hlíně poznáváme půdní živočichy. Sázíme narcisy pod keře, abychom ověřili jarní aspekt. Děláme sluchovou mapu nejen ptačích hlasů. Manipulací s přírodninami procvičujeme geometrické tvary, abecedu, vyprávění.

Chyběl mi prostor, kde bychom měli soukromí na uložení přírodnin a různé aktivity, proto jsem si půjčila nedaleko školy stavební pozemek – zahradu. Aktivity s ní spojené přitáhly ke spolupráci i tatínky a dědečka (sekání a hrabání trávy, různé opravy a úpravy, stavění domečků z palet s dětmi...). Přátelská setkání aktivizují rodiče i k vlastní iniciativě, a hlavně ke vzájemné komunikaci i s námi pedagogy.

Markéto, jaký význam má zahrada pro třídní kolektiv?

Jsem z toho jednoznačně nadšená. Zoje se podařilo neuvěřitelné: Sehnala volnou zahradu poblíž školy jako prostor pro volný pobyt dětí. Zahrada potřebuje údržbu, a to děti samy nezvládnou. Proto svolává několikrát ročně rodiče. Jednou všichni hrabeme a vystříháváme nebezpečné šlahouny ostružin, jindy si jen tak opečeme buřty. S rodiči a dětmi postavili z palet dva domečky – holčičí a klučičí. Také postavili domeček, který chrání kunratickou studánku.

Má to úžasný vliv na náš třídní kolektiv. Společně s rodiči pracujeme, bavíme se. Všem je nám jasné, že to, co děláme, děláme pro NAŠE SPOLEČNÉ DĚTI, které máme rádi.

Je zajímavé, že já vlastně zahradu pro výuku nepotřebuji – nám stačí nejbližší okolí školy, park, les. Pro výuku je důležitá rozdílná diverzita navazující na učivo. Pro děti a Zoju je naopak velmi důležitým útočištěm.

A co další kolegyně v družině?

Další pedagogové se napojují hlavně na třídní učitelku – vznikla skupina učitelů, kteří učí venku, někteří pravidelně jeden den v týdnu. V naší družině mě nyní oslovila s vážným zájmem chodit s dětmi pravidelně do lesa první kolegyně. Občas některá vyslechne inspiraci, na hřišti u školy či v parku vyzkouší některou aktivitu. Ale pravidelné vycházky do lesa přeci jen chtějí zájem o přírodu, chuť dělat něco jinak, osobitý přístup k vedení dětí i zdravé nohy. Každá prostě dává dětem to, co je jí blízké a kolegyně jsou zaměřené jiným směrem. Kdybychom děti všechny vedly stejně, nefungovalo by to. Vážím si naší různorodosti a toho, že všechny máme děti rády a chceme je posouvat a inspirovat.

Jak to u vás v družině probíhá organizačně?

Všechny chodíme často na školní hřiště rovnou ze školní jídelny, která je ve vedlejší budově. I čtvrthodina pomůže dětem relaxovat po výuce. Rodiče mohou děti vyzvedávat mezi 13,30 – 14 hodinou, to jsme zpátky ve třídě. Od 14 hod také začíná většina kroužků Střediska volného času ve škole. Děti na ně odcházejí přes sběrné oddělení – kroužkovou družinu. Tam se po dnech vystřídá 5 z nás. Kroužková družina je spojena s dětmi příslušné vychovatelky ten den, ven je bere kolegyně. Děti, kterým začíná kroužek později, v kroužkové počkají. Ostatní mohou být venku od 14 do15,30. Vyzvedávat děti je možné až po vycházce. Pokud začíná hodně obsazený kroužek v15 hod, kolegyně vezmou děti na hřiště u školy a do kroužkové je přivedou až před 15. hod. Na den, kdy chodím do lesa, jsem si domluvila s rodiči vyzvedávání dětí až po 16. hod.

Co byste vzkázala ostatním družinářům a učitelům?

Zoja: Mrzí mě, že v některých školách nemohou mít děti nerušený program či chodit mimo školu kvůli pohodlí rodičů či kroužkům a družina proto funguje jako „hlídána“. Dětem tak uniká čas na jedinečné zážitky, které nahrazují virtuální "realitou". Zkuste to změnit, každý z nás může udělat drobnou změnu a dohromady už to bude změna velká! Nejlepší bude, když vás na změnu ve škole bude víc – stačí jen najít někoho, s kým si rozumíte, máte podobné cíle a baví vás je realizovat.

Markéta: Na naší spolupráci mě nejvíc baví právě ta spolupráce. Nejsem na děti sama. Každá máme příležitost děti vnímat jindy, trošku odlišnýma očima. Povídáme si o tom a díky tomu můžeme více individualizovat výuku tak, aby si každý přišel na své. Záměrně vymýšlíme úkoly náročně a složitější tak, aby musely spolupracovat. To je to, co v životě budou nejvíce potřebovat.

"Soulad vychovatelky s učitelkou je hodně prospěšný i v jednání s rodiči. Navíc vzájemná podpora je pro nás povzbuzením i potěšením, ze kterého mají užitek i děti. Myslíme si, že pro spolupráci učitelky a vychovatelky jsou podstatné tři věci: společné cíle, na kterých chceme spolupracovat, čas na setkávání a vzájemné naslouchání."

Zojo a Markéto, moc díky za sdílení.

Hanka Svobodová, program GLOBE