Obklopme se zelení

Končí mezinárodní projekt PULCHRA. V projektu si žáci pro svoje projekty vybírali z šesti témat. Tím nejčastějším, které studenti řešili, byla městská zeleň a biodiverzita ve městě. Protože projekt PULCHRA měl, kromě jiného, nastartovat chuť studentů měnit svoje města k lepšímu, budeme rádi, když v projektech budete pokračovat nebo se necháte inspirovat k něčemu novému. Proč a jak na to najdete v rozhovoru se zahradním architektem Michalem Plundrou, který se věnuje přírodním zahradám a permakultuře.

Michale, procházel si s námi Pulchra projekty. Velká část z nich se věnovala zeleni ve městě a biodiverzitě. Proč si myslíš, že si tolik školních týmů z různých koutů Evropy vybralo zrovna toto téma?

Města jsou místa, v kterých žijeme. Naše bezprostřední okolí a jejich stav se nás nejvíce týká. Můj kamarád zahradník se nedávno rozčiloval nad ekologickým aktivismem s komentářem, že všichni mají plné hlavy a ústa ledovců a pouští na druhém konci světa, ale ve třídě jim usychají kytky na parapetu za oknem. Města jsou již trochu větší měřítko než rostliny v květináčích ale pořád, myslím si, splňují jedno permakulturní pravidlo, a to myslet globálně ale jednat především lokálně. Navíc práce se zelení a pěstební aktivity mají ještě ne zcela doceněný terapeutický potenciál, prostě nás to s rostlinami baví. Nejen ztřeštěné zahradníky. Podpora biodiverzity je už jen rozšíření souvislostí k péči o zeleň.

Co ti běželo hlavou, když si projekty pročítal.

Co je na celém projektu skvělé a neobyčejně přínosné je informování širší veřejnosti o realizovaných opatřeních a o tom, že když se chce tak to jde. Pošťuchování všech, kteří už možná ztratili naději, že jde něco změnit. Zvedání ze židlí těch, kteří by měli o změnách rozhodovat a potřebují připomenout, že by fakt měli a je jen potřeba začít. Je potřeba, víc než kdy dříve, si připomínat, že tady žijeme společně a jen společně to tady můžeme přežít. Projekty na ochranu našeho životního prostředí budou mít dlouhou životnost a nebudou zapomenuty, budou mít pokračovatele.

Školní týmy se často snažily zvýšit počet druhů hmyzu, ptáků a jiných živočichů ve svém okolí. Zařizovaly pro ně obydlí, potravu a upravovaly jim prostředí k bezpečnému životu. Co bys týmům, které chtějí téma rozvíjet, doporučil?

To jsou projekty, které často sám řeším. Zkusím shrnout, co považuji za nejdůležitější, i když mnoho věcí je ve vašich projektech už obsaženo.

1. Souvislosti: Pro podporu nějakého druhu nebo skupinu živočichů přemýšlejte vždy v co nejširších souvislostech. Živočichové potřebují mít kde bydlet, co jíst, kde se rozmnožovat a mít šanci uniknout nebo se vyhnout nebezpečím. Zkuste domyslet i další ekologické vazby, jestli podpora jednoho nebude na úkor druhého. Jaký se dá předpokládat vývoj prostředí, v ekologii se tomu říká sukcese.

2. Práce s lidmi: Vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat. Ale zároveň se i ptát. Starší lidé mají často nějaké zažité vnímání světa, a když někdo celý život seká trávník co čtrnáct dní a pampeliška je úhlavní nepřítel, nestačí za ním přijít a říct mu, že to dělá blbě, i když k tomu máte pádné argumenty. Nejdříve je potřeba se ho zeptat, proč si myslí, že to co teď dělal je správně. V ideálním případě ho jen pošťouchnout, aby si na to přišel sám, že se dá na věci koukat i jinak.

3. Plán managementu. Zpracujte plány na to, jak udržovat to co jste vytvořili. V naší krajině a ve městě zvláště nemá příroda takovou moc, aby se zdravě vyvíjela bez naší podpory.

S biodiverzitou určitě souvisí i voda ve městě. Navíc v poslední době se města potýkají s jejím nedostatkem. I tohle bylo téma některých studentských projektů. Co bys doporučil těm, kteří se rozhodnou řešit vodu/sucho ve městě?

Voda je život. Nic míň nic víc. Zase si vypůjčím jednu permakulturní poučku a to: V době sucha mysli na povodeň, v době dešťů mysli na sucho. Období posledních staletí, kdy se dalo na počasí spolehnout, vznikaly pranostiky, které vycházely, skončilo. My se musíme připravit na všechny extrémy, které jsou možné. Tak hurá do toho, je na čem pracovat, dokud je čas.

Když si mluvil o vodě, napadá nás, že souvisí s dalším tématem, které se objevilo v rámci PULCHRY. Myslíme mikroklima měst a souvislost s městským tepelným ostrovem. Může se to zdát jako velké téma, ale asi by se ho neměli studenti obávat, ne? Jak by mohli právě oni přispět ke zlepšení mikroklimatu města?

Já osobně mám raději teplo než zimu, tak si svůj tepelný ostrov Praha docela užívám.

Samozřejmě to trochu zlehčuji. Je to téma, které je třeba řešit nebo na něj alespoň upozorňovat. Můžeme dělat opatření na svých objektech a zahradách, ale můžeme se i angažovat a zapojit se do občanských sdružení, které mají možnost se vyjádřit k tomu, jestli se někde budou kácet stromy a když už, jestli se místo nich vysadí nové. Hlídat trochu úředníky a developery v tom, kam se naše město vyvíjí.

Zmínil si v rozhovoru věci, které mohou studenti měnit a zlepšovat tak dál prostředí svých měst. Kromě toho je ale důležité dávat lidem ve městě vědět, co se děje a proč to dělají. A hlavně snažit se vytáhnout lidi ven. Napadá tě, jak by školy mohly sbližovat lidi s přírodou? Nebo Jak by studenti mohli vytáhnout lidi ven a ukázat jim krásu městské přírody a její význam?

Dělejte tematické výstavy, zorganizujte exkurze, pořádejte zahradní párty a workshopy u vás ve škole. Zkuste se propojit s místní ČSOP nebo jinou ekologickou organizací a spojte svoje síly.

Co bys vzkázal studentům, kteří teď dokončili svoje projekty?

Nezapomeňte projekty řádně oslavit, než se vrhnete do dalších projektů! A to nejen mejdanem, ale i pochlubením se úspěchy, kde to jen jde a zodpovědnou reflexí toho, co proběhlo, abyste byli připraveni na projekty další.

---