Pravdivá pohádka o kouzelné školní zahradě

Ze smutného světa do živého království

Za devatero horami a devatero lesy, kousek od polských hranic najdeme naše malé království, kde vládne hodný král. Při průzkumu našeho podhradí jsme objevili místo, kde chyběl život a stín měl převahu nad sluncem.  Jistě si teď vzpomenete na Zubejdu a „pana doktora – drvoštěpa“, který prohlásil, že kam nechodí slunce, tam chodí lékař.  Přemýšleli jsme, jak smutné místo uzdravíme a předěláme na živé království, které přiláká každého živého tvora z podzemí či ze vzduchu. 

Pojďte se podívat na náš příběh

Když jsme začali naši zahradu předělávat, psal se rok 2018. Co bychom byli za království bez pana rádce. A tak jsme si do našeho království pozvali „zkušeného rádce “ Ing. Michala Plundru, zahradního architekta, který se věnuje přírodním zahradám a permakultuře a který nás pořádně nakopl. A bylo to třeba :-).

Začátek byl trochu nejistý, protože nám Michal připomínal čerta a trošku jsme se ho báli. Jen však do té doby, kdy jsme se dostali společně prvnímu průzkumu našeho královského podhradí. Z čerta se stal náš trpělivý průvodce a pomocník, který na nás mluvil nejdříve cizí řečí :-). Při slově biodiverzita jsme vykulili oči. Nechápali jsme, co se zahradou máme udělat. Rozbourat jí? Bránit před nájezdy hmyzů?

Michal nám vysvětlil, že nebudeme zahradu bourat, ale budeme se snažit zvýšit její přírodní rozmanitost. Když jsme dali hlavy dohromady (i s Michalem), přišli jsme na to, že naše podhradí by mohlo být plné zvířat (hmyzů, ptáčků, obojživelníků, bezobratlých) či rostlin. Cestou v zahradě, kdy nám zmrzly prsty, jsme vypátrali, které druhy rostlin jsou pro naši zahradu nejlepší a mohou tak přilákat první obyvatele naší zahrady. Díky Michalovi jsme si uvědomili, že jablíčko nevyroste bez hmyzu, že ptáčci si pochutnají na pro nás škodlivých housenkách, že hmyz chutná i ježkům, kterému stačí hromádka listí. Pochopili jsme, že když zkusíme pomoct zahradě, odmění se nám, třeba plnými košíky ovoce nebo jen záplavou barev.

Pochopili jsme, že Michal energii a radost ze života čerpá v přírodě. Bylo rozhodnuto.

První úkol patřil našim malířům, kteří vytvořili plánek našeho budoucího království, který jsme museli obhájit před králem. Král byl našimi nápady nadšen a my se konečně mohli dát do práce.          

Díky síle našich chlapů, trpělivosti a tvrdohlavosti dívek se zahrada měnila postupně k nepoznání. Všech nápadů a rad si velmi ceníme.

Po domluvě jsme začátek změny naplánovali na 1. květen. „Co když nikdo nepřijde?“, říkali jsme si, když jsme plánovali první údernický den ještě v době, kdy ve škole byl volný den. V osm hodin ráno na zahradě jen 4 dobrovolníci a dva učitelé. „Jejda“, říkali jsme si. „zadarmo, ani kuře nehrabe :-)" Kamarádi nás v tom nenechali a do půl hodiny se zahrada zaplnila převážně velkými spolužáky.

Na řadu přišly lopaty, motyky, kolečka, rýče, kladívka a jiné nástroje a nářadí. (některé naši hrubou sílu nevydržely).

Když jsme stavěli naše cihlové záhony, neobešlo se to ani bez sprostých slov. „Baby, nechci radit”, řekla paní učitelka “ale, víte že to máte nakřivo? „Kurnik, fix, to si děláte srandu”, řekly holky, „tak a musíme znovu, sakra práce”. Záhon letěl k zemi a stavěli jsme ho znovu. No jo, Pat a Mat v akci. Ale vážně, záhony stojí a dokonce dva.

Druhá skupina se kamarádila s hoblíkem, hřebíky, pilkami. „Pojď mi pomoct obrousit to dřevo, ať můžeme dodělat tu lavičku”, zaječel Tomáš a paleta mu spadla na nohu. Naštěstí se to obešlo bez zranění, jen s modřinou na noze. Během dne jsme vyrobili asi 5 laviček.

Úkolem třetí skupiny bylo pokusit se vytvořit záhon a skalku. Tak jsme vozili, vykládali, vozili a opět vykládali hromady hlíny, kterou nám přivezli. „Pozor jedu!” zařvala Markét na Naty, která kličkovala k hromadě hlíny. Jako správní brigádníci jsme zvládli nejen záhon vytvořit, ale i zasadit třeba motýlí keř, který už k nám přilákal hromadu motýlů, kteří se u nás zabydleli.

Po prvním pracovním dni jsme byli unaveni, ale hlavně spokojeni s naším výsledkem.

Další dny a měsíce jsme pokračovali v započaté práci a postupně jsme kopali záhony (na zlato jsme bohužel nenarazili), natírali (někdy jsme byli barevnější víc než lavičky :-), vozili zase kopce hlíny, sadili kytičky, keře, tvořili domečky pro zvířátka, bádali nad svými projekty, soutěžili, a přitom se skvěle bavili……

Naší prací jsme dokázali vytvořit uvolňující a relaxační místo nejen pro lidičky, ale i pro zvířata. Místo, kde učení je zábavou. Nesmíme zapomenout ani na farmaření jako třeba sázení brambor a kukuřice, ze kterých nám naše skvělé paní kuchařky vaří chutné bašty. V létě jsme dokonce poprvé vařili marmeládu. „Mňam, to byla dobrota“.

Aby nám zahrada krásně ožila, musíme se zmínit o vodě a jejím zadržování na zahradě.  Ale to už by bylo na nový článek :-). Další průzkum zahrady nám ukázal, že jdeme správným směrem.

„Hele, tady je ještěrka, pojď se podívat Kájo!” „Jé, ta je hezká, hned bych si ji vzala domů”, řekla Kája. Když ji ještěrka z ničeho nic kousla do prstu „Au, to je potvora, žádný domácí mazlíček!“

„Aspoň jedna žížala tady musí být”, řekla Míša, když rozkopala hromádky hlíny „Aaa!” zařvala a všem bylo jasné, že Míša konečně objevila nějakého živého tvora. Byla to žížala? Kdoví.

Za dobu dvou let se ze smutného království stává kouzelná přírodní zahrada, s ježkem, jezírkem, motýlky, ptáčky, ještěrkami, najdou u nás místo i včelky samotářky…Je hezké, vidět, že na přeměně se podílí celá škola a další dospěláci.

Doufáme, že se vám naše království líbí, můžete se k nám přijet podívat.

Elen Žídková 13 let a Karolína Schikorov12 let, Základní škola a Mateřská škola Píšť, příspěvková organizace
 

---