Od sběru dat k badatelským projektům

 

Letošní GLOBE Games v Humpolci navštívil přední český odborník na evaluace environmentálnních programů Jan Činčera z Masarykovy univerzity v Brně. O poslání a smyslu jeho návštěvy jsme si povídali krátce po skončení žákovské konference, kde seděl v panelu jako jeden z odborníků. 

Jaké jsou vaše dojmy z badatelské konference na GLOBE Games?

Přijel jsem už včera odpoledne, tak jsem měl příležitost pozorovat, jak to tady probíhá. Je jasně vidět, že děti, které zde jsou a s nimiž jsem měl možnost mluvit, tím programem žijí. Je to hodně dáno tím, že program GLOBE je dobrovolný, což vnímám jako podstatnou okolnost. Cítil jsem, že některé děti byly před prezentací nervózní z toho, jak jim to dopadne, ale přijde mi, že všechny opravdu žijí svými projekty a že příležitost vystoupit se svým projektem před ostatními chápou jako doložení smyslu své práce. Že to budou moci někomu říct, někdo se tím třeba inspiruje, někomu to pomůže. 

Co dělá výzkumník a evaluátor na GLOBE Games?

Sbírá data. Jde o součást většího výzkumu, v jehož rámci už máme za sebou sběr kvantitativních dat od asi 460 respondentů. Zkoumali jsme, jaké faktory ovlivňují spokojenost žáků s programem, a taky jejich pocit, že mohou něco změnit. To už mám spočítané a bude to jistě příjemné překvapení pro centrum TEREZA. (smích) Druhá kvalitativní část výzkumu probíhá přímo zde, kde hovořím se samotnými žáky a jejich učiteli. Zajímám se o to, jak přesně probíhá badatelství ve třídách. Jak se žáci zapojují do rozhodování. Jestli jejich badatelské projekty mají nějaký komunitní přesah. Jak vnímají GLOBE Games a jaký jim dávají význam. Všechny ty věci, které mě předtím zajímaly v číslech, mě teď zajímají v příbězích.

Je samo o sobě zajímavé vnímat GLOBE jako prostředí pro širokou definici badatelství na školách. 

V čem se GLOBE liší v porovnání s jinými obdobnými vzdělávacími programy?

GLOBE je zajímavý hned z několika aspektů. První je jeho mezinárodní dimenze – vlastně jde o jeden z nejstarších, nejtradičnějších a nejrozšířenějších programů environmentální výchovy. Výsledky výzkumů lze porovnávat s výzkumy z jiných zemí, což přináší do programu mnohem hlubší pohled. GLOBE vnímám jako velmi široké prostředí pro různé typy badatelských projektů a aktivit. Na jedné straně spočívají v poměrně jednoduchých činnostech soustředěných na pravidelný sběr dat, na druhé straně mají přesah až ke komunitním projektům. Je samo o sobě zajímavé vnímat GLOBE jako prostředí pro širokou definici badatelství na školách. V neposlední řadě mě GLOBE zajímá i z hlediska vývoje, kterým v České republice prochází.

 

GLOBE v proměnách času

Jak se GLOBE za více než 20 let svého vývoje změnil?

Vnímám značný posun. Program vznikl jako iniciativa soustředěná na zapojování žáků do sběru dat a na předávání dat vědcům, agentuře NASA. S tou myšlenkou, že to bude cesta, jak posílit jejich zájem o Zemi a o environmentální programy. Ta myšlenka ale měla určité mezery. Když se soustředíte jen na sběr dat, je to sice cenné, ale už vás to nenutí tolik přemýšlet o tom, proč vlastně ta data sbíráte a co jednotlivá měření říkají. Předáváte je někomu, koho vlastně neznáte. V úplně první české evaluaci z roku 2010 se ukazovalo, že žáci na jedné straně vidí smysl v tom, co dělají – že data předávají dál a jejich práce tudíž není zbytečná.  Na druhou stranu jim často stačilo, že vidí ten smysl, ale už nerozuměli, co se s tím dál děje, k čemu je to dobré.

To se zlepšilo?

Myslím, že od tohoto bodu se GLOBE v ČR velice posunul směrem k badatelství. K tomu, že jde o žáky, kteří se v různé míře podílí na rozhodování o tom, co se bude zkoumat. K tomu, že projekty častěji vychází z místní potřeby a místního kontextu. Přesun směrem ke komunitní dimenzi vnímám jako další posun kupředu a výzvu pro český GLOBE.

Některé projekty byly tak originální, že by se mi líbilo, kdyby je dělali moji studenti.

Zpět k Vašemu působení na GLOBE Games – co vás ještě zaujalo?

Po stránce odborné mě samozřejmě zajímá i úroveň výzkumné metodologie, jak se ji podaří žákům na úrovni základní nebo střední školy zvládnout. V řadě projektů, které jsem zde viděl, byla ta úroveň velmi dobrá. Je jasné, že jde o projekty ve své podstatě malé. Ale pokud se na ně podívám jako na určitou přípravu k seriózním vědeckým projektům, tak řada z nich byla metodologicky opravdu velmi dobře zvládnutá. Některé byly tak originální, že by se mi líbilo, kdyby je dělali moji studenti.

---