V GLOBE jsme byli vždy průkopníci

 „Česká republika byla v GLOBU vždy průkopnickou zemí,“ říká Ing. Dana Votápková ze Vzdělávacího centra TEREZA.

Když vzpomínáš na úplné začátky GLOBU, co se Ti vybaví?

Dnes už to moc lidí nepamatuje, ale první mezinárodní GLOBE seminář se konal v Praze! A nebyl to jedno nebo dvou denní seminář, ale týdenní. Byly jsme na tam za ČR dvě, já a tehdejší ředitelka TEREZY Jana Ledvinová. Naší rolí bylo mimo jiné připravit pro seminář zázemí. Američani poslali dopředu seznam, ve kterém měli zvláštní požadavky: Třeba chtěli, abychom zajistili internet. V roce 1995 jsme skoro nevěděli, co to je, ale přes ČVUT v Praze jsme nakonec zajistili počítačovou učebnu s internetem. Pak chtěli spoustu trubiček od toaletního papíru. To jsme vůbec nechápali. Pak jsme si vyráběli dnes všem známé tubulární denzitometry přímo na semináři. Taky chtěli spoustu igelitových pytlíků, z čehož vyplynulo, že se v České republice obávají klíšťat a že si to vezmou všichni na nohy a na ruce, až půjdou do terénu do Šárky. Nakonec si je nevzali a dopadlo to dobře, snad nikdo nebyl napaden klíštětem.

Co bylo na historicky prvním školení mezinárodních koordinátorů v Praze nejzajímavější?

Velmi mne tehdy oslovilo setkání s prof. Barry Rockem, což byl tenkrát hlavní vědec, který garantoval odbornou část GLOBU, nesmírně chytrý člověk a velká kapacita, ale dokázal vědu podat tak, že jsem tomu rozuměla. A to i v angličtině, kterou zdaleka nemám tak dobrou jako češtinu :-) Tehdy jsem si říkala: Kéž by se také naši odborníci snažili podávat vědu tak, že tomu ostatní rozumí! Tenkrát jich tady tolik nebylo, ale postupně jsem na ně narazila. Tak bylo v roce 1995 v Praze proškoleno prvních asi sedm zemí. Naší výhodou bylo, že jsme měli s USA velmi brzy podepsánu mezivládní dohodu, TEREZA byla ustanovena národním koordinátorem, takže jsme mohli začít.

Byly zpočátku z programu nějaké obavy? 

Samozřejmě. Ono to bylo opravdu docela brzy po roce 1989, kdy jsme tady byli uzavření, moc jsme toho o světě venku nevěděli a najednou tady byli Američani s nějakým programem, do toho NASA a satelity… Politici se to fakt báli ze začátku podepsat a než se k tomu odhodlali, dostávali jsme zpětnou vazbu, že je to špionážní program apod. Nakonec mezivládní dohodu za MŠMT podepsal ministr Ivan Pilip. Ale třeba takové Slovensko, které se programu také moc chtělo účastnit (bylo to krátce po rozdělení republiky), mezivládní dohodu nemá dodneška, takže tam bohužel GLOBE oficiálně nefunguje.

Jak se GLOBE za těch 20 let změnil?

Dvacet let je hrozně dlouhá doba. Začínali jsme s nějakými dvaceti školami. Teď jich máme sto třicet pět a bylo jich jednu dobu ještě víc. Pozoruhodné ale je, že některé z těch škol jsou zapojené velmi dlouho nebo dokonce od začátku. A asi by nebyly, kdyby je ten program nějakým způsobem nevtahoval. Myslím, že na tom má velkou zásluhu TEREZA, která se snaží dělat GLOBE atraktivní během školního roku, ať už přes témata roku, GLOBE Games nebo jiné motivační prvky. Ta motivace žáků i učitelů je hrozně důležitá, aby nějaký program tak dlouho fungoval. Ze začátku ještě hodně fungovalo nadšení - pro učitele to bylo něco nového, tenkrát se začínalo s projekty a projektovým vyučováním, tak pro ně bylo zajímavé už samo o sobě, že jdou ven a pozorují a zkoumají životní prostředí, navíc garantem byla NASA. A taky nové přístroje, třeba GPS a samozřejmě internet. Když GLOBE začínal, tak ve školách vůbec nebyl. Jak se internet a řada těch přístrojů stala časem běžnou věcí, tak nastal trochu pokles toho zájmu, a proto je teď třeba přemýšlet, jak to udělat, aby to byl pořád program živý. Aby nám trošku nezastaral a nejel na něčem, co bylo dřív.

Liší se v něčem český GLOBE od zbytku světa? 

Myslím, že GLOBE u nás je hodně aktivní, jak v průběhu let, tak i v průběhu školního roku. Jedna z  věcí, kterou se snažíme motivovat učitele a žáky je Téma roku. I letos máme Téma roku – Badatelství. GLOBE je jako celek hrozně široký, a když si ho učitel nějakým způsobem nerozkouskuje, tak se mu může rozplynout nebo se může zdát moc náročný, a to Téma roku může být takovým vodítkem. S tím se v zahraničí tolik nesetkáme. Na druhou stranu se školy v zahraničí více zapojují do mezinárodních kampaní. Ve státech, kde se běžně používá angličtina, jako je Holandsko nebo Norsko, je to snazší, protože nemusí překládat manuál, pracují rovnou v angličtině. A potom samozřejmě GLOBE Games, které jsou náš ryze český vynález.

Jak vznikla myšlenka GLOBE Games?

Na jedné z mezinárodních konferencí se diskutovalo, že by bylo dobré, aby se studenti nepotkávali jenom na dálku. Vznikla myšlenka sezvat je na jedno místo a uspořádat studentskou konferenci, kde by prezentovali své projekty. Tehdy jsme s Janou Ledvinovou říkaly: Ano, ale také by mohli jít ven! Vždyť ten program je o tom něco společně dělat a zkoumat. Navíc se tak studenti líp poznají. Ostatním to přišlo zajímavé, tak řekli: Dobrá, ale zkusíte to sami zorganizovat a vést. Protože jsme s tím neměli zkušenosti a chtěli jsme si to nejdříve vyzkoušet, konal se v roce 1997 nultý ročník GLOBE Games v Praze v Prokopském údolí a rok na to první ročník ve Valašském Meziříčí. Tento model jsme pak použili na první mezinárodní studentské setkání (GLOBE Learning Expedition) v roce 1998 v Helsinkách, kam děti přijely z celého světa a dva dny tam zkoumaly v přírodním parku Nuuksio a spaly ve stanu, některé úplně poprvé v životě. Ta hlavní myšlenka GLOBE Games tedy bylo jít ven a tam společně zkoumat – a že to byla dobrá myšlenka, dokládá i to, že se ten model potom rozšířil od nás dál do světa.

Co si na GLOBE Games nejvíc ceníš? 

Ta akce je nabitá takovou zvláštní energií. Přijde mi neuvěřitelné, že se různí lidé – učitelé, studenti, žáci, odborníci, veteráni čili GLOBE Alumni – sjedou každý rok na jedno místo a přijíždějí nabití tou pozitivní energií. Učitelé chtějí sdílet, co zažili. Studenti se chtějí potkat navzájem. Z různých důvodů teda, ale chtějí. A myslím, že jsou i docela hrdí na svoje projekty, co během roku dělají, že chtějí dát ostatním vědět, co udělali. Taky mi přijde fantastické, že GLOBE Games organizuje TEREZA od začátku vždy s nějakou školou - ta škola tomu dává vždycky nějakého ducha. Ač je to každý rok podobné, tak je to pokaždé jiné a postavené na míru danému prostředí.

Můžeš ve stručnosti popsat, co děláš teď?

Půl úvazkem pracuji na projektu Badatelé.cz, který se s GLOBEM teď hezky propojuje a těším se, že to, co jsme si ověřili na skupince badatelských učitelů (kteří jsou ale většinou GLOBE učitelé), se bude moci rozvinout více v GLOBU. Druhá část mé práce je Regionální kancelář pro Evropu a Eurasii, kterou máme na starosti dohromady s kolegyní Bárou Semerákovou, což je mimochodem bývalá Gloubačka. Spolu koordinujeme 42 zemí v Evropě a Eurasii, ale ne všechny jsou tak akční jako Česká republika.

V čem spatřuješ největší přínos Badatelství pro GLOBE učitele, kteří dosud neprošli třeba badatelským seminářem?

GLOBE je badatelský od začátku. My se ale teď snažíme postupně dostávat k tzv. otevřenému bádání a myslím, že to je úplně jiný náhled na věci a způsob výuky, kdy necháváme žákům prostor a motivujeme je, aby sami kladli otázky, aby je nekladl učitel, ale oni. A ta motivace musí být tedy taková, aby je začali klást. A pak aby si taky sami navrhovali hypotézy, jak to dopadne. To je úplně jiné přemýšlení, než když mám nějaký návod a ten ověřuji a postupuji podle něj. A protokoly, které jsou v GLOBU stejné pro všechny, klidně použiju, ale je to vlastně jenom součást toho mého bádání. V neposlední řadě si myslím, že by je to mohlo i víc bavit.

Co bys popřála GLOBU k jeho 20tinám?

Dvacítka je moc hezký věk. Chtěla bych mu popřát, aby byl pořád atraktivní pro mladou generaci. Aby nám nezestárl nebo nezkostnatěl. To on by klidně mohl, protože je dvacet let nějak nastavený a teď se to všechno vyvíjí hrozně rychle. Takže aby byl pořád něčím zajímavým a vtahoval nové a nové lidi do děje. Aby byl tím místem setkávání a studenti v něm nacházeli možnost, jak se realizovat ve vědě i mimo ni. Nemusejí být všichni vědci, ale mohou mít nějaký vztah k přírodě a k životnímu prostředí. A ještě bych chtěla říct, že si nesmírně vážím toho, co učitelé, žáci a také koordinátoři v GLOBU dělají. Myslím, že je to ze všech stran spousta práce, nadšení a energie, co do toho dávají. A já věřím, že je to nabíjí i nějak zpátky, jinak by to nevydrželi. Přála bych jim tedy, aby je to i dál nabíjelo. Aby u GLOBU zůstali a nerozprchli se úplně. Vždycky mě potěší, když se někteří bývalí žáci vrací. Například učitel Jirka Svoboda, který byl v srpnu se studenty z Gymnázia Humpolec na mezinárodní konferenci v Indii, je bývalý Gloubák. Ale je jich víc. Když se lidé, kteří GLOBEM prošli, do toho vzdělávání vrací, tak je to taky úžasné.  

Připravil Jan Blažek

---